Můj typickej den na nucených prázdninách

Odpovědět
Hrachajdice
Administrátor fóra
Příspěvky: 190
Registrován: čtv 16. črc 2020 19:05:01

Můj typickej den na nucených prázdninách

Příspěvek od Hrachajdice »

7 tejdnů nedobrovolných prázdnin mi končí, 7 tejdnů, co měli bejt původně jen 3. Odjedu už v neděli , i když otevření okresů je až od pondělí , vezmu si s sebou složenku s nájem, kdyby nás náhodou stavěli . Už ani nevim, jaký je to jet v autě , protože za celou dobu jsem tam neseděla ani jednou . Vůbec nikam jsme nejeli a jsme furt jen u nás ve městě .

Přemejšlela jsem , jestli si nějaký zvyky naší rodiny vezmu s sebou ke mě, ale asi ne. Jakože jsem tu tak dlouho v kuse, že to přehodnotim . Všechno je tady jinak už od snídaně, já nesnídám , maximálně rychle něco slupnu a že bych jedla v klidu a tak ? ani náhodou . Tady jsem se naučila snídat jinak . Chleba , u nás pořád vede starej dobrej chleba a denně , nic jinýho tu není , takže jsem vstávala každej den s nechutí , vzala jsem si tak čtvrtku chleba a kousala, ať už to mam za sebou . U sebe si dam klidně něco s Nugetou , tady by tohle neprošlo . Potřebuju hned po ránu cukr , nastartovat . Tady to nešlo a už jsem cejtila ,že mi něco chybí.

Každej den nakoupit , podařilo se mi to usmlouvat aspoň ob den . Chodili jsme se psem, což bylo fajn , ale prostě , když chodíte v tu samou dobu vidíte pořád ty samý lidi , každej den stejnej . A vůbec čas - já jsem zvyklá vstávat brzo na nákup , tady prostě se musí čekat až se vypije kafíčko atd. Ze začátku mě tohle hodně štvalo , pak jsem se tomu poddala . Taky nejsem nic aktivního ,ale mam to spíš obráceně , ráno a dopoledne nejvíc aktivity , tady je to takový až to bude, tak to bude , což mě celkem vadí .

Oběd - jíme všichni spolu , což je něco co taky nepraktikuju , jak taky když žiju sama , takže i na tohle nejsem zvyklá . Pak sezení u kafe asi tak hodinu po obědě, nebaví mě to a už jsem se naučila se zdekovat . Pro mě zbytečná ztráta času , je dobře,že u nás v rodině se nikam nechvátá ? Sama nevim , když se to tak vezme, tak u nás se několikrát za den jen tak sedí .

Odpoledne si většinou hrajeme se psem na zahradě nebo jdeme na procházku . Opět jsem venku, taky nezvyk, u sebe chodim jen jednou denně a nikdy jsem nebyla typ, co by rád trávil hodiny a hodiny na vzduchu . Nutno říct,že když jdeme ven se psem , tak tam potkáváme za plotem ovečku a kozlíka. Takže je to takový zpestření a Bára je z nich nadšená . Takže Bára jde ven a já se těšim hlavně kvůli těm dvoum , zamilovala jsem si je .

Každej den cvičim, víkendy, svátky . U sebe se sice taky sama protahuju, ale tady je to víc, potřebuju k sobě ještě někoho , takže se mnou cvičí máma , makam denně a už mě to leze na nervy . Minulej tejden mě začaly bolet záda , já tvrdim ,že je to tim , že jsem přecvičená . Když necvičim, paradoxně mě záda nebolí . Takže jsem taky ráda když si od každodenního cvičení zase odfrknu .No, prostě vojna .

Svačina - jo, máme svačinu, což si prosadil můj otec , takže další několika hodinová siesta , u sebe svačiny nemívam . Nutno říct , že nemáme už asi 15 let doma vůbec večeře , což já si někdy u sebe i udělam, když mam hlad , ale spíš proto , že můžu . U našich se většinou odbyju nějakým plátkem salámu v letu . U sebe , klidně i čočka na večer nebo těstoviny .

A vůbec jídlo . Nezdá se to , ale moc toho tady nesnim, ne, že bych nechtěla , ale jsem hlídaná . U sebe spráskám kde co tady nemůžu . Jsem asi jedinej člověk, kterej nikdy není u příbuzných na výkrmě a zpátky přijede s nějakým tim kilem míň místo na víc . Už to na sobě i cejtim , že jsem byla silnější . Svoje dělá i to , že tady se sama nedostanu ani do jednoho krámu , takže si ani nic nemůžu koupit potají . Proto se strašně těšim až budu moc do supermarketu, sama a nikdo na mě nebude koukat .

Večer , ve znamení PC a televize u sebe v pokoji , mam puštěný všechno najednou . U sebe ne, neb televizi a počítač mam úplně jinde a vyvrátila bych si krk . U sebe si sednu do křesla a koukam na telku třeba i několik hodin aniž by měl někdo řeči . Chodim spát brzy , u našich extrémně brzy . Není tady co dělat a taky poslední tejdny taky sousedům štěkají každou noc psy a několik hodin . Oni je nikdy neokřiknou , to vždycky já , protože je mam zrovna pod oknama , ale k ničemu to není . Takže chodim spát brzy, abych něco napsala než v noci zase začnou . Strašně mě to nervuje a většinou to dospávám přes den , což mě totálně obrací celej denní režim . A do toho onen soused si klidně o víkendu zapne v 7 hodin ráno pilu a řeže ! A vůbec víkendy na vsi- z každý strany hluk , sekačky, pily , to už je větší klid ve městech .

Tak uznejte ,mam právo se těšit a velký . Aspoň se vyspim, kde jsou byty tam si nikdo nedovolí nechat celou noc psy štěkat, aspoň já s tim problémy u sebe nemam . Můžu se vykašlat na snídaně , chleba nevidět půl roku, žádný sedánky a hlavně , hlavně můžu konečně do autobusu a někam odjet a ne furt jen jako tady na ty samý místa . Ale nejvíc se těší můj ručníkodort, což jsem ho dostala ještě k narozeninam a jaksi jsem ho tam ještě nestačila odvézt , konečně bude sloužit svýmu účelu.
Odpovědět