Ples na kolečkách

Odpovědět
Hrachajdice
Administrátor fóra
Příspěvky: 167
Registrován: čtv 16. črc 2020 19:05:01
Kontaktovat uživatele:

Ples na kolečkách

Příspěvek od Hrachajdice »

Nejsem typ , kterej by rád vymetal plesy nebo společenský akce vůbec . Například na ples bych nešla , kdyby nebyl přímo můj a já tam nemusela bejt . Nicméně v Praze jsem ho zažila. Měli tam takovou tradici, že končící ročníky měli ples . Bylo to hodně oblíbený a svoje asi dělalo i to, že se to konalo v Kongresovým centru , což bylo kousek a mělo to nějakej zvuk. Tak určitě lepší než někde v tělocvičně . Už je to hodně dávno - rok 2008 a narozdíl od jiných věcí si tohle moc nepamatuju . Ne však kvůli přísunu alkoholu ale , že jsem si to moc neužila . Nejsem na tyhle věci , takže rozhodně nehrozilo ,že zrovna tohle si budu pamatovat do konce života .

Nicméně si pamatuju třeba to , jak naši vychovatelé dosud bezchybný , se na nás vyprdli a šli domů . Takže když my jsme potřebovali pomoc s převlíknutím a podobně , měli jsme smolíka . Pamatuju si dodnes , že jsme hodně brblali a padaly na jejich účet takový slova , že by nám asi vypláchli pusu pepřem . Takže jsem musela čekat na naše až přijedou a pomůžou mi . Zvláštní přístup . Vychouši tam mohli i tam chodili . Podívat se na svoje "děti " a podpořit je . Taky tam mohli i asistenti . Bohužel nás nepřišel podpořit nikdo ani ten asistent, zatímco ostatní tam měli všechny . Samozřejmě nebylo to povinný, ale ..

Obecně byl kolem toho podle mě zbytečnej humbuk . Holky řešili co na sebe , což šlo úplně mimo mě . Nikdy jsem nebyla moc holka a hadry neřešim dodnes , hlavně ty sváteční , v těch se necejtim dobře nikdy . Dodnes mi dělá problém jít do divadla hlavně kvůli tomu , že tam musim bejt slušně oblečená . Vyřešily to tenkrát kalhoty , protože sukni jen přes mou mrtvolu a nahoru něco čemu jsem tenkrát říkala " hadr na vytírání ". Ta šedivá barva mě to evokovala . Ale furt lepší než bejt barevná , to ke mě nikdy nepatřilo . Dokonce jsem se překonala a drobně se i nalíčila . Prostě všechno , co jinak nikdy nedělam . Nejhorší ale bylo to , že jeden zástupce z naší třídy musel říct do mikrofonu nějaký poděkování a tak . Všichni se shodli na mě jako na premiantce třídy . Tak jsem je vyvedla z omylu , že já těžkej introvert rozhodně mluvit do mikrofonu před plným Kongresákem fakt nebudu . Nakonec jsme to hodili na nejmladšího spolužáka .

Nastupovalo se po třídách . Každej jsme dostali takovej pamětní list , s přáním do života podle toho, jak nás učitelka viděla . Mám ho dodnes a učitelka tam psala něco o motorkách . Věděla,že je mám ráda , tak plnej plyn atd . Každej byl vyvolanej zvlášť a přestoupil - taky moje smrt . Pak dostal šerpu . Mohli jsme si vybrat text - my měli -Nikdo není chytřejší než my všichni dohromady . Měli jsme několik variant ,ale nemohli jsme se domluvit , takže to za nás vyřešil náš třídní asistent , že tohle se na nás hodí , tak jsme to vzali . Stejně o nic nešlo . Taky jsme vybírali muziku , nakonec byla úplně jiná a to dodnes nevim, kdo to udělal . Od Luise Armstronga - What A Wonderful World .

Jinak to bylo klasicky , předtančení, kulturní vložky i snad nějaký to půlnoční překvapení a snad tombola . Taky diskotéka do rána , já metalistka a diskotéka ? haha . Měli jsme možnost přespat na intru do druhýho dne ,ale já chtěla domů . Měli jsme to daleko , tak jsme vyrazili ještě před půlnocí . Ovšem ještě jsme museli přežít vybírání peněz . Pro mě peklo . Všichni jsme se styděli a většinou stáli jen u svých příbuzných . Na druhou stranu měli jsme tam svoje vychouše nebo asistenty ? neměli a vyprdli se na nás , tak jsme neměli ani moc kam . Nicméně jsem tam viděla jednoho asistenta , kterej tam byl tenkrát novej a tak bezradně tam postával , že jsem k němu přijela a doslova ho vozíkem narazila na zeď se slovy naval prachy ! . Myslela jsem to ze srandy a on se taky smál . Pak si toho všimli i ostatní ze třídy a zbylý vozejky ho taky přirazili, aby neutek . Myslim,že na nás do smrti nezapomněl Byla ta sranda a rozhodně lepší než chodit od stolu ke stolu a "žebrat " divná tradice .

Takže to byl můj první a zároveň poslední ples v životě (pokud teda nepočítam ples mýho synovce v 1. třídě ) . Pro mě věc , která by se opakovat už nemusela ani kdybych na něj šla někomu jinýmu . Mrzela mě ta neúčast těch, co se o nás starali , mě hlavně ten náš třídní asistent . Byli jsme spolu jedna ruka a coby introvert se děsíte toho ,že si při takových akcích nebudete mít s kym povídat . Spolužáci byli jiný nátury , takže hned se rozjeli jinam a já tam neměla nikoho . Kdo je na tom stejně , tak ví , jaký to je Ale co , realita .

A tady fotka se spolužáky
luj.jpg
luj.jpg (332.39 KiB) Zobrazeno 123 x

Odpovědět