Jaká jsem ? Podle všeho asi hodně jedinečná

Odpovědět
Hrachajdice
Administrátor fóra
Příspěvky: 190
Registrován: čtv 16. črc 2020 19:05:01

Jaká jsem ? Podle všeho asi hodně jedinečná

Příspěvek od Hrachajdice »

Jsem přemýšlivá, melancholik, asi nejhorší povaha . Hlava mi jede prakticky pořád, přitom kdysi jsem byla flegmatik jak vyšitej a žilo se mi s tim líp , bohužel vrátit se do něj už jaksi zpátky nelze . Jsem introvert , od dětství . Mam radši procházky přirodou než lidi, miluju klid . Dneska je in bejt introvert,ale jen na chvilku . Livestylový magazíny nám doporučujou jak když je člověk extrovert si odpočinout . Dneska se jede na výkon, bejt rychlej, nepřemýšlet o věcech, bum, prásk a hlavně ať je to slyšet co nejvíc . Návody pro extroverty, jak odpočívat ,ale co my ? Nám se řekne jděte pařit ? Tohle nás zabíjí . Není nic, kam bysme mohli aspoň na chvíli . Vždycky je jednodušší jít z "kraválu " do klidu než naopak . Extroverti budou mít dobrej pocit, že jsou na chvíli jako my a že si dobyly baterky ,ale hned zase rádi vklouznou do svý role extrovertů . My takovou možnost nemáme .

Ač jsem introvert, tak nepatřim mezi ně , aspoň ne na sociálních sítích , několikrát jsem byla označena za sociálního fobika , ačkoliv takovou diagnozu tam spíš měli jiní . Buď jsem byla moc málo introvert nebo zase hodně a oboje bylo špatně . Mam pocit,že dneska bejt " jen " introvert se prostě nenosí , to je nuda . Dneska musíte mít přidruženou psychiatrickou diagnozu , ovšem ne fóbii a co nejvíc se chlubit ,že polykáte prášky a největší borci jsou ti, kdo už byli 10x v Bohnicích . Tyhle jsou cenněni , ale "jen" introvert bez dalších 50 diagnóz ? lůzr . Je sice fajn,že psychický věci se už dneska normálně prezentujou beze strachu,ale na druhou stranu se z toho stává móda a vy se trochu cejtíte méněcenně ,že jste jiný . Nějaký moc zdravý .

A sociální sítě a vozíčkáři to je kapitola sama pro sebe . Tam akorát každej machruje co všechno má nebo naopak jen kňučí, nic mezi tim . Občas se tam někdo pochlubí svým úspěchem . Třeba,že udělal pár kroků . Čekáte pochvalu od ostatních ? ale kdeže . Tam se na vás sesype akorát závist od ostatních, že on chodit nemůže . Já dokážu ocenit pokroky druhých a napsat , jak je dobrej , u ostatních si za to vysloužíte akorát pohrdání . Závidí se tam i stupeň postižení, že někdo je míň postiženej než vy . Nic pro mě .

Taky nepatřim ani mezi vozíčkáře v reálu ,aspoň na fotbale ne. Od začátku mě mezi sebe nepřijali, i když jsem se snažila a nic jsem jim nikdy neudělala . Často seděli metr ode mě jen, aby nemuseli sedět vedle mě , i v autobusu mě ponižovali , že jsem si blbě najela , tak na mě začali křičet před celým busem a tak . Musela jsem na čas odejít, každej zápas jsem se třásla co zase bude a když jsem se ptala, jestli nemůžu sedět jinde , tak to nešlo . Nikdo mi nepomohl . A vůbec, proč se všude sedí jen na místech pro vozíčkáře ? proč se neudělají místa mezi fanouškama ? svůj ke svýmu , Jsi na vozejku , tak padej k nim . Do školky a na základku jsem chodila mezi zdravý , byla jsem na vozejku ,ale mezi zdravejma spolužákama jsem se tak necejtila , nijak mi nedávali najevo , že tam nepatřim a brali mě mezi sebe . To paradoxně mezi svýma je to boj se někam dostat .

Vždycky jsem se cejtila jako takovej mimozemšťan, kterej přistál na planetě zemi a je tu jen na návštěvě . Nikdy jsem moc nechápala dnešní dobu . Místo celebrit a kdo s kym spal mě zajímá spíš život obyčejných lidí. Dokumenty o lidech s handicapem , o lidech ve válkách , teď celkem sleduju ten Ádžerbajdžán a Karabach , nedávno jsem viděla reportáž jak to odnáší nevinný lidi , jako všechno . Válka je zlo a blbost. Papaláši ale tohle nevidí nebo nechtějí vidět . Čtu knížky o ženách v Islámu , sleduju věci o lidech, co stále bydlí v zóně Černobylu , o lidech z chudých částí světa , o migrantech . Smíšený manželství , cizinci, homosexuálové . Věci, o kterých lidi asi moc slyšet nechtějí. Lidský příběhy obyčejných - mimochodem pan Hnízdo se ani včera při pátrací akci bohužel nenašel a že jsem sluníčkářka ? tak ať, jsem ráda .

Vždycky jsem se kamarádila spíš s lidma staršíma než já, s vrstevníkama nikdy . Asi je to tim , že myslim jinak a vždycky jsem v myšlení byla věkem napřed . Často mam až filozofický myšlenky, který ale okolí nemá . Dodnes si píšu s učitelkou ze střední, narodila se už za války ,ale rozumím si s ní velice dobře. Asi je to tim,že je učitelka ,ale dokáže mi vždycky poradit a ukázat jinej pohled na věc, nicméně je taky tak humanitně zaměřená , jinak bysme si asi nerozumněli. Taky mě vyhovuje asi tim , že mi zemřeli všichni prarodiče ještě v dětským věku a v životě mi chybí ta "moudrost stáří ", tak to asi beru od ní . Je jasný,že tu nebude ve svým věku napořád a to víc to bude pak bolet , nemít se jí svěřit .Většinou si najdu jednoho člověka a pak jsem na něj až moc fixovaná , o to horší je pak ten konec . Tak z moc lidí na výběr ani nemám , takže tak ten jeden . Vždycky mi říkala, že nepatřim na ten obor, kde jsem byla a už vůbec ne do třídy a to nebyla sama, kdo si to myslel . Taky jsem to cejtila ,že to není ono . Se spolužáky jsem si sice rozumněla ,ale nebylo to ono. Prostě to , že já byla jinde . I když jsem se nad nima nikdy nepovyšovala . Navíc brzy poznali, že já jsem ta "chytrá " a tak často to využívali , udělali ze mě mluvčí třídy a často jsem dělala věci sama a oni jen přihlíželi . Nenechala jsem se využívat ,ale i tak jsem spíš než k nim tíhla učitelům nebo a asistentům . Ke starším .Vždycky jsem měla blíž spíš k personálu než k vrstevníkům .

Nevim, jestli jsem tak "originální " že nikam nezapadam nebo je to moje vina nebo mam prostě smůlu na lidi kolem sebe . Nikdy jsem nenarazila na někoho , kdo by měl víc stejných zájmů jako já. Vždycky je to jen jeden a zbytek už tomu druhýmu nic neříká . Přitom si myslim, že moje zájmy a názory nejsou nijak extravagantní ,ale asi jo . Málokdo je schopen si počkat na to, co je pod mou slupkou , každej jen pospíchá a ani ten nádech "tajemna " není in , spíš je to děsí . Vždycky jsem šla proti proudu, ale vybočovat z řady to je pořád něco, co není tak obvyklý . Dokonce i těch pár kamarádů , co jsem si za život našla mi aspoň jednou řeklo,že jsem divná , někdo v legraci , ale někdo ne . Všechno jsem přešla , abych vůbec někoho měla . Přitom, kdo by si počkal , až se celá odloupu a dostane se k jádru ,asi by toho nelitoval a byl by možná překvapenej . Leč takových, komu jsem za to stála si počkat bylo v mým životě zatraceně málo .Však je vždycky rychlejší a dá to míň práce mě onálepkovat jako " tu divnou " .

Odpovědět