hrachajdice.1blog.cz

Za chvíli začíná advent . Od mala jsem samozřejmě vnímala to,že to u nás máma doma nazdobí .Já na to moc nejsem . Jako na to zdobení svýho ,ale ráda se koukám na cizí . Udělá nebo koupí věnec a nedílnou součástí pro mě jsou v neděli každoroční adventní koncerty, kam každej rok přispíváme . Ovšem advent a vůbec to předvánoční bylo jiný, když jsem byla na intru . Doslova jsem nesnášela jet v neděli v podvečer na intr a vidět v oknech svíčky a tak , už ten pocit vědět , že už budou Vánoce ,ale já musim zase na tejden někam odjet, zatimco jiný lidi můžou bejt doma . Prostě v tom čase jsem víc než kdy jindy nechtěla nikam cestovat ,ale bohužel jsem musela neděli co neděli , což v adventu bylo hodně krutý . Bylo zajímavý , že jsem třeba vždycky chtěla na rozsvícení stromečku u nás , ale kdybych nebyla na intru a doma , tak bych určitě nešla . Už jen to , že něco nešlo a měla jsem bejt jinde ve mě probouzelo strašný chtění a smutnění, že to zase neuvidim . Nebo jsem vždycky s mámou dělala těsto na cukroví a posléze vykrajovala nebo plnila . Jenže to dělala přes tejden, kdy já byla pryč . Občas na mě počkala s něčim na víkend ,ale to už nebylo ono . Fakt, intry v době adventu by se měli zakazovat nebo aspoň přijíždění v neděli .

Paradoxní bylo ,že oproti tomu doma se Vánoce na intech moc neřešily a dokonce ani na tom prvním, kde děti žily nastálo . Možná to mělo svůj důvod se kvůli tomu moc do toho neponořovat . Ve škole si kromě besídky , kde jsem mimochodem zpívala ve školním sboru , snad ani nepamatuju nějakou výzdobu natožpak stromeček ,ale něco málo tam asi bylo . No a ústav měl ve společný jídelně stromek . Co se týče odděleních, kde děti žily , tak taky žádnej šlágr - většinou malej umělej stromek někde na stolku u televize aby se neřeklo a pak teda ty, co tam zůstali i na Štedrej den měli už větší ,ale pořád oproti tomu mýmu doma mě to přišlo strašně strohý . A ještě teda byl každoročně sváteční oběd a to bylo všechno .

Pamatuju když jsem tam byla na intru , tak bylo takový posezení, holky, co měly rodinu si kupovaly dárky mezi sebou a většinou to bylo tak , že byly i na stejným pokoji , jako jsme to měli my . Trochu jsem se toho bála, jak to tam chodí, jestli koupit někomu kdo nemá rodinu ,ale aby to zas nevypadalo blbě , že mi je ho líto nebo,že jedna dostane a druhá ne . A koupit něco všem, když holek bylo 20, to v tom mým věku nepřipadalo v úvahu . Naštěstí se to vyřešilo samo . Holky bez rodiny si sami utvořili svou skupinu a dávali si dárky navzájem . Bylo to zvláštní , ale asi na to byli zvyklý . A taky si myslím, že ty velký na ty už se tak nemyslelo z řad sponzorů a tak . Jestli já neměla peníze , tak ony už vůbec ne , jen kapesný , co dostávali a to tak tak pokrylo koupit si hygienický věci . Rozhodně jim nedopřávali , takže si dávali dárky většinou z toho, co udělali na keramice . Byl to kroužek, kam chodila většina a i keramička počítala s tim ,že to budou dárky pro ostatní . Většina nic jinýho než tohle možnost sehnat neměla . Někdy bylo až dojemný jak se snažili to před tou obdarovanou osobou to skrývat ,aby to měla jako překvapení . Obzvlášť mě dostalo, když si ty dárky začali dávat . Neměli peníze ani na vánoční papíry , tak to zabalily do novin , nejdřív mě to přišlo divný ,ale pak mě to došlo - nejde o papír, ale o to druhýmu udělat radost . Snažili se to zabalit do toho, co měli a do čeho mohli . Kdyby jim na druhým nezáleželo , tak se na balení vyprdnou a dají mu to jen tak . To mě tenkrát vzalo a uvědomila jsem si , že tohle je ten smysl Vánoc a že nakonec právě tam to bude asi o dost hřejivější , jen to nevidim, jak jsem jezdila domů .

Já jim taky pak na Vánoce aspoň poslala svoje plyšáky z dětství, vypadaly ještě jako nový , tak snad to tam nějaký děti potešilo . Mě zas děkovnej dopis od ředitele , to jsem fakt nečekala. Asi nepoznali,že jsem to poslala já ,ale o to vůbec nešlo . Byl to hezkej pocit .

V Praze ten předvánoční čas a Vánoce taky dvakrát neprožívali . Před školu mrskli ven jedli , taky co jinýho , byl sváteční oběd a to bylo v podstatě všechno . Ani na intru žádná vánoční výzdoba . Jen pro mě byla divná besídka - byla 2 x , jednou pro zaměstnance a studenty a po druhý pro rodiče . Nechápu , všude přece to je dohromady . Vrchol všeho bylo, že střední školy tam neměli přístup , takže my tam nebyli ani jednou , nechápala jsem proč . Asi jsme na to byli už moc velký . To samý asistenti učitele , ty tam taky nemohli a šmírovali dveřma . Fakt divný , všude je přece besídka pro všechny . Na druhou stranu se každej rok pořádal adventní trh na Staráku .

Jinak "děti" byly jiný než na tom prvním intru , všichni tam měli rodinu a nikdo tam přes Vánoce nezůstával . Větší finance i možnosti, kde něco sehnat a tak se dárky rozdávaly jen mezi kamarády, kdo se společně domluvil , žádný společný posezení , dárky se dávaly soukromě na pokojích a prostě se na to nedávalo moc zřetel , že něco vůbec je. Takže tam nějakej duch Vánoc nebyl a většina to brala tak, že budou prázdniny a my z intru odjedeme za rodinou. Nic víc se od toho času ani neočekávalo a taky nic nepřišlo . Ani se nechodilo na vánoční akce nic . Asi to brali ,že si to pak máme užít doma . Škoda . Takový jako ,že Vánoce jen pro někoho a pro středoškoláky už ne . Což mě překvapilo .Prostě takový nijaký .A ani jeden "sektor " jak škola, tak intr se nesnažil navodit vánoční atmosféru .

Ale nakonec máte ty zvyky na co jste zvyklý a přijdou vám jako ty nejlepší a nejhezčí . Nakonec není nic horší ani lepší .

Tam, kde Vánoce byly Vánoce I tam, kde byly trochu jinak